Jeho leaderem byl Józef Pilsudski. Narodil se v roku 1867 na Litvě (v okolí Vilna), již na studiích v Charkově se zapojil do činnosti ruského revolučního hnutí a za údajnou účast přípravách atentátu na cara, strávil pět roků v sibiřském vyhnanství. Po návratu se angažoval v socialistické činnosti, zakrátko začal považovat socialistické idey pouze za cestu vedoucí k samostatnosti Polska. Jak se sám vyjádřil, z vlaku „socializmus” vystoupil na zastávce „samostatnost”. Ohrožený uvězněním na území ruského záboru, odešel do Haliče – zde bydlel a především účinkoval v Krakově.

V roku 1911. Pilsudski založil v Krakově Střelecký svaz (populárně nazývaný Střelcem), tj. paramilitaristický spolek, který se měl stát počátkem polských ozbrojených sil. Po výbuchu I. světové války ze střeleckých oddílů (jak Střelce, tak i jiných podobných organizací) vznikly Polské legie, válčící po boku centrálních států proti carskému Rusku. Ale po třech létech válčení, vůči nedostatku rozhodujících činností v polských záležitostech, se Pilsudski rozhodl změnit spojence, tím spíše, že začal pozorovat možnost porážky Němec a Rakousko-Uherska, V důsledku toho byl v červenci roku 1917 Němci umístěný ve vězení. Teprve 10. listopadu 1918 se vrátil do Varšavy a vkrátce převzal vládní kormidlo ve vznikající II. republice jako Náčelník státu.