Jste zde:
Zpět

Východní fronta v Malopolsku

Východní fronta v Malopolsku

Austriackie moździerze pod Gorlicami
V roce 1914 se Malopolsko stalo arénou vojenských bitev na východní frontě I. světové války. Rusové začali bojovou činnost na tomto terénu od provedení uragánového úderu, které mělo přivést k dvojitému obklíčení rakousko-uherské armády a jejímu odříznutí od Visly, Dněstru a Karpat, a nakonec k jejímu zničení. Vkrátce do ruských rukou vpadla značná část východní Haliče. Pevnost Přemyšl, která byla doposud hlavní stanem se ocitla v obklíčení.
Listopad 1914. byl měsícem největších ruských úspěchů na haličské frontě. Ruská fronta se tehdy posunula do regionu obcí při Krakově: Wolbromia a Slomnik, a dále na východ od Brzeska a Nového Sącza vedla ke Karpatům, ve kterých pouze některé oddíly uzavíraly cestu carským oddílům na jih. Přibližně 11. listopadu, před začátkem nové rakousko-německé ofenzivy, ruské oddíly dospěly do nejdále vysunutých pozicí v období Velké války, obsazujíc téměř šest sedmin území Haliče a zpět téměř celé Polské království a opírajíc se o německou hranici. V severní části Malopolska ve dnech 16–19. listopadu byla svedena bitva pod Krzywoplotami. Polští legionáři a rakousko-uherští vojáci tehdy dokázali zastavit ruský pochod na západ severně od Krakova.

V průběhu bitvy o Krakov ruská vojska došla do bodu zvěčněného po bojích obeliskem na návrší Kaim, a 6. prosince 1914 linie fronty probíhala sotva 10 km od Hlavního náměstí. Právě 6. prosince 1914 posádka Pevnosti Krakov, obléhané ze dvou směrů přešla do protiútoku a vytlačila nepřítele z okolí města.

Krakovská bitva zadržela hlavní ruský úder, a Rakousko-Uhersku nyní záleželo na definitivním zastavení parního válce, jak nazýváno ruskou ofenzivu, a měly o tom rozhodnout  boje  jižně od Krakova ve dnech 2–12. prosince 1914, zvané bitvou pod Lapanowem a Limanowou. Ta rozhodla o zastavení ruské ofenzivy v Haliči.  

Také v prosinci, 22–25. se I. Brigáda Legií zúčastnila bitvy pod Łowczówkem. Tato srážka na určitou dobu zadržela ruský nápor na východ, co Rakušanům umožnilo zbudování fronty na linii Tarnów – Gorlice. Na těchto pozicích se fronta na dlouhou dobu ustálila a – poprvé v historii – přijala formu vybudovaných obranných pozicí s liniemi střeleckých zákopů, kryty, rezervními pozicemi, spojovacími zákopy apod.  Změnu situace přinesla teprve bitva pod Gorlicemi vybojovaná 2–5. května 1915, která přivedla k jednomu z největších průlomů fronty v dějinách Evropy. V důsledku gorlické bitvy rakouské a německé vojsko vytlačilo ruské vojsko na východ a přinutilo je k ústupu.

V květnu roku 1915 korpusy 1. Rakousko-uherské armády, operující na severním břehu Visly, pronásledovaly ustupující ruské vojsko. Tento úder, po znovudobytí Přemyšla a Lvova, téměř způsobilo zhroucení ruské fronty na jihu.

Na vojenské poradě v Baranovicích, které se zúčastnil sám car Mikuláš II., zapadlo rozhodnutí, aby pokud možno co nejdéle udržet Polské království, soustřeďujíce se na boje na severozápadní frontě. Jednak 5. srpna Rusové, aby se vyhnuli hrozícímu jim obklíčení, museli opustit Varšavu.

Tak tedy v důsledku jarní a letní ofenzivy ústředních mocností vpadly do rukou Rakušanů a Němců téměř celá Halič, Polské království, Litva a Kuronsko.

Tachometr Přední


přehrát přehrát

Související položky